24.11.2020, 13:12

Stanovisko k užívání ozónu pro dezinfekci

Stanovisko k užívání ozónu pro dezinfekci

Při posouzení používání ozonizátorů je nutné především brát v úvahu zákon o
ochranně veřejného zdraví 258/2000 Sb. Ten definuje v §55 pojmy běžná ochranná
dezinfekce a speciální ochranná dezinfekce. Běžnou ochrannou dezinfekci je
povinna dělat každá osoba jako součást čištění a běžných pracovních postupů,
aby se předcházelo vzniku infekčních onemocnění. Tím je většinou myšlena
prevence, např. zabezpečení mytí rukou, vytírání apod. V §56 je jasně
definováno, že pro jakoukoli dezinfekci lze použít jen biocidní prostředek
dodaný v souladu s předpisy EU o biocidních přípravcích. Seznam
biocidních přípravků je veden v ČR v registru vedeném Ministerstvem
zdravotnictví. Navíc dle písm. b § 56 je nařízeno, že přípravky a postupy je
nutné používat tak, aby nebyly ohroženy či poškozeny životní nebo pracovní
podmínky. Další podmínkou je to, že je nutné kontrolovat účinnost ochranné
dezinfekce.

U speciální ochranné dezinfekce je však situace ještě přísnější. Zde je již
předpokládáno, že je prováděna již pro situaci, kdy existuje reálné nebezpečí
k šíření infekčního onemocnění a je směřována k likvidaci původců
nákaz. Tou je nyní i nepochybně stav se šířením Covidu-19. V situaci, kdy je
dlouhodobě známo riziko přenosu Covid-19, je jakýkoli zásah omezující jeho
potencionální šíření zcela nepochybně činností spadající pod odst. 2, §57
zákona na ochranu veřejného zdraví, tedy speciální ochranná dezinfekce.  

Podle §58 smí takovéto činnosti provádět jen
osoba disponující osvědčením o odborné způsobilosti. Tento zákon definuje i podmínky
pro získání takovéhoto osvědčení. Jakékoli použití speciální ochranné
dezinfekce je navíc podmíněno řadou omezení, mimo jiné i povinností vést
evidenci o provedení dezinfekce, včetně vedení evidence o použitém přípravku,
jeho množství, době, místu a účel užití. Tuto evidenci je nutné uložit po dobu
5 let.  Přestupky na tomto úseku pak řeší
§92l tohoto zákona, kde jsou sankce 100.000 nebo 2 mil Kč.

K problematice možnosti užívání ozónu je nutné se podívat na jeho klasifikaci. Ozón je látkou,
který je dle legislativy zařazen mezi nebezpečné chemické látky a má přiřazenu
akutní toxicitu kategorie 1. S těmito látkami smí provádět speciální ochrannou
dezinfekci dle odst. 3, § 58 jen osoba, která má pro tyto látky platné
osvědčení o odborné způsobilosti. Jde o přísnější, resp. jiné osvědčení, které
je pro užívání nebezpečných látek nezbytné. Navíc je nutné pro tyto látky, tedy
i ozón, podle odst. 3, §61 provést ohlašovací povinnost. Pokud tedy někdo hodlá
použít ozón pro speciální ochrannou dezinfekci, musí to písemně oznámit orgánu
veřejného zdraví (Hygienická stanice) a obecnímu úřadu a to 48 hodin před
započetím činnosti.

Zároveň je ovšem nutné brát v úvahu stanovisko Ministerstva zdravotnictví z června
2020 o testování dekontaminačních účinků ozónu. Také jsou k dispozici
veřejně dostupné informace ze Státního zdravotního ústavu o reálných účincích
ozónu. Z nich v zásadě vyplývá, že přístroje, které jsou běžně
dostupné na trhu, nejsou schopni vygenerovat dostatečnou koncentraci ozónu v
prostoru, aby byly prokazatelné jeho dezinfekční účinky. Jde přibližně o
hodnotu 13 mg ozónu na 1 m3 vzduchu (7ppm). Tyto koncentrace jsou pro člověka
nebezpečné a je velmi obtížné je dosáhnout. Většinou dojde k rozložení
vygenerovaného ozónu ještě před dosažením potřebné koncentrace. V ČR jsou
navíc stanoveny limitní hodnoty pro pracovní prostředí (Vládní nařízení
361/2007 Sb.), kde stanoven přípustný expoziční limit 0,1 mg/m3
(0,05 ppm) a nejvyšší přípustnou koncentraci, která nesmí být ani krátkodobě překročena
na 0,2 mg/m3 (0,1ppm). Jsou stanoveny i limity pro pobytové
místnosti a také limity pro přízemní ozón. Když je tedy použit ozón, musí dojít
před pobytem lidí k prokázání, že nejsou překročeny limitní hodnoty. Při
aplikaci ozónu navíc musí mít realizační pracovník dostatečně chráněny dýchací
cesty (zvláště při vypínání), aby nedošlo k překročení limitů.

Obvyklým nedostatkem používaných přístrojů je především nedodání bezpečnostních listů
k užívání ozónu, a především jakýkoli doklad o reálných účincích, včetně
potřebných bezpečnostních opatření při jejich používání. Jde o doložení účinnosti
množství produkovaného ozónu na viry a bakterie při objemech a plochách (viz
již zmiňované písm. c, §56).

Při znalosti stanovisek Státního zdravotního ústavu a MZdr o skutečných účincích
ozónu, z běžně dostupných přístrojů a také znalosti z praxe, je nutné
konstatovat, že velmi rozšířené užívání těchto zařízení trpí zásadními právními
vadami. Především s nimi manipulují a dezinfekci provádí osoby, které toto
nesmí provádět a je vysoce pravděpodobné, že nejsou ani dosahovány koncentrace,
které jsou schopny likvidovat patogeny. Nedochází ani k prokazování
účinnosti provedené dezinfekce vyžadované zákonem.

Velmi často mají přístroje pouze dokumenty, které vyjadřují, že jsou testovány na
možnost provozování v souladu se směrnicí 2014/35/EU týkající se dodávání
elektrických zařízení určených pro používání v určitých mezích napětí na
trh.

Je nezbytné, aby uživatelé dostali komplexní a pravdivé informace o rizicích a
skutečných možných účincích ozónu.

Autor Ing. Radek Lanč je držitelem Osvědčení o
odborné způsobilosti č.j. KHSSC 33865/2020 na speciální ochranné dezinfekce.